Verejní nepriatelia

Nie je to po prvý raz, keď dramaturgička Dora Štědroňová a režisér Jan Mikulášek siahli po korešpondencii, aby dali na scéne život papierovému rozhovoru. Inscenácia Korespondence V+W (2010), stvorená z geniálnych listov Jiřího Voskovca a Jana Wericha, bola jednou z najzásadnejších udalostí českého divadla po roku 2000. Vo Verejných nepriateľoch sa pred nami z „dvoch monológov v listoch“ vytvára a vrství jeden bravúrny dialóg. V súčasnosti asi najznámejší myslitelia, francúzsky filozof Bernard-Henri Lévy a francúzsky spisovateľ Michel Houellebecq si počas šiestich mesiacov vymieňali názory na celospoločenské i celkom privátne témy – na literatúru, umenie, Boha, politiku, vzťahy s rodičmi a so ženami. Píšu si jazykom intelektuálsky vznešeným i prekvapivo bežným. Byť verejným nepriateľom znamená byť kritikom i kritizovaným, katom i popraveným. A tak títo dvaja poslední predstavitelia západného intelektuála a osobnosti, ktorým sú vlastné stereotypy muža 20. storočia, nielen provokujú svojimi názormi a svojou bohorovnosťou, ale aj odkrývajú svoje slabosti a citlivosť, ktorými sa nám približujú. Inscenácia Verejní nepriatelia je nesmierne silná v koncentrovanosti dialógu a rozprávania, od ktorého sa neviete odtrhnúť, a to aj vďaka bravúrnym výkonom oboch hlavných predstaviteľov (Miloslava Königa ako Houellebecqa a Václava Vašáka ako Lévyho) a pôsobivým obrazom a spektakulárnosti scénografie Dragana Stojčevského. Tvorba Divadla Na zábradlí je pravidelne nominovaná a oceňovaná napr. v českých Cenách divadelnej kritiky (za rok 2023 získalo nomináciu nielen divadlo, ale aj herec M. König). Divadlo hosťuje na Divadelnej Nitre pravidelne a s veľkým úspechom – po slávnych Léblových a Pitínskeho dielach sa v Nitre naposledy predstavilo kultovou inscenáciou Zlaté šesťdesiate práve v réžii Jana Mikuláška v roku 2014. 

réžia: Jan Mikulášek
preklad: Alan Beguivin
dramaturgia: Dora Štědroňová
scéna a kostýmy: Dragan Stojčevski
účinkujú: Miloslav König, Václav Vašák

Jan Mikulášek

Po nedokončenom štúdiu činohernej réžie na Janáčkovej akadémii múzických umení pôsobil ako umelecký šéf Divadla Polárka v Brne. Pôsobil aj ako umelecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruča a pravidelne spolupracoval s brnianskym Divadlom Reduta. V roku 2013, keď umelecký šéf Reduty Petr Štědroň prevzal vedenie Divadla Na zábradlí, sa Mikulášek stal kmeňovým režisérom tejto scény. V roku 2011 získal Cenu Divadelných novín za tvorivý počin v kategórii činohra za inscenáciu Korespondence V+W, v roku 2013 Cenu Alfréda Radoka za inscenáciu Zlatá šedesátá, v roku 2018 Cenu Divadelných novín za inscenáciu Mýcení a v tom istom roku získal za Mýcení aj Cenu Josefa Balbína, ktorú udeľuje Pražský divadelný festival nemeckého jazyka.

Tvůrci ovšem vycházejí z patnáct let starého díla a prezentují dvojici tak, jak tehdy byla (či jak si přála být) viděna. Mediální obraz je ostatně jedním z témat, které Houellebecq a Lévy ve svých dopisech řeší a které si režisér Mikulášek do své adaptace vybral. Je to také jeden z momentů, kdy se i tak zdánlivě protikladné bytosti shodnou. Oba totiž přiznávají, že ač je veřejná kritika popouzí, svým způsobem s ní vlastně oba souzní, a že s kritikou související mediální pozornost jim dělá velice dobře.

Tomáš Šťástka: Co udělá kaviárový levičák, když mu ulepený nihilista kálí za stanem? In idnes.cz, 29. 11. 2023.

Slovní polemika začíná v hustém lese, kde jeden z diskutujících stanuje a druhý nožíkem odlupuje třísky z větve. Les je pochopitelně kašírovaný, vytištěný na fotopapíře instalovaném na jevišti – možná coby náznak, že postupná destrukce ekosystému vymýtí život. Stejně tak to ale může být hyperbola seschlého kmene, dotvářejícího místo setkání Beckettových postav s Godotem (…) V Beckettově hře se přátelé Estragon s Vladimirem, často znázorňovaní jako klauni, nemohou dočkat Godota. Ulpívají v podivném bezčasí a pořád dokola mluví. V tomto duchu se opakuje i několik prvních sekvencí Veřejných nepřátel. S každou změnou tématu, jež je třeba prodiskutovat, se proměňuje scéna. Výtvarný návrh Dragana Stojčevského hraje zásadní roli: někdy vtipně glosuje, jindy názorně ukazuje to, o čem je zrovna řeč. Jak se pisatelé v dialozích postupně sebeobnažují, scénografie divákovi odkrývá jednotlivé vrstvy. Když přijde řeč na osobní hrdinství a občanské angažmá, výtvarník použije takzvané klíčovací pozadí a na něj promítá jak slavnou malbu francouzské revoluce, tak fotografie nedávných tamních pouličních nepokojů.

Marcela Magdová: Houellebecq a Lévy jsou zhnusení ze sebe i světa. Novinka ze Zábradlí zaslouží cenu. In Aktuálně.cz, 14. 11. 2023.